Vzpomínka na otce

Varhanní píšťaly v otcově hrudi
trénovaly každičký den
svůj pochod

globuska v cigaršpičce
úhledně ponořena
do žlábku popelníku
Ráno, odpoledne, večer
(jeden by brečel)
Hodinu po hodině
odbíjely svou pravidelností

Kroužky dýmu
všudypřítomné kuchyně
udily její stěny
A ta nešťastná láhev
u zrezivělé vrzající postele
v jejímž cinkotu zanikala
střízlivost

Samomluva, bla bla bla
nesnášela jsem to
Nad ránem ho zmohly chiméry
a jeho chrápání
mě konečně uspalo

Ale byly i jiné chvíle
když se jeho ruka
s řečištěm žil a pahrbky mozolů
zmohla na pohlazení
nesmělé, těžkopádné
Jak bylo ve škole?
Jen se uč!

Býval horníkem
sakramentsky těžká práce
S věčně podmalovanými víčky
a vyprahlým hrdlem

Hodně četl
našly se i Leninovy spisy
Komunisty měl však na háku

Emerita od svých sedmačtyřiceti
Silikóza, rozedma plic
"Dědoušku" mu říkali
v jeho padesáti
A dech se mu krátil

Když však zemřel
pokořen svou rozedmou
zůstalo prázdno
Nejen vyzunknutých láhví
I sporadických otisků
po jeho pohlazení …