Totálně nasazeni

Byli jsme mladí
a dvacet let
i na smutky dá zapomnět.
My však byli mladí
a měli své lásky i žaly
a přes všechny hrůzy,
jimž mládí nemohlo rozumět,
nás těšily
naše mladé lásky
a svět.

Však brzy to přišlo
jako zlý sen,
přísný rozkaz byl vynesen.
Říše už neměla dost síly,
aby její šiky zvítězily.
Pracovat musí jít
mladé české ruce,
aby bylo dost zbraní a munice,
aby krev ještě více tekla.

My dali sbohem láskám svým
líbali své drahé
a se srdcem sevřeným
do Říše strachu jsme jeli,
v kraj neznámý,
jen úzkost a tíseň
jely s námi.

A tam, v krutosti umírání,
vydáni hladu, strachu a sužování,
tesknicím plným slz a beznaděje…
kolem nás padají bomby
a země se chvěje.
Mnohý svůj mladý život tu ztrácí,
plameny hoří, Říše se kymácí,
umírá v prachu a troskách se zmítá.
Nám však už naděje svítá…
Plameny války už hasnou
a my se vracíme
za svou hvězdou šťastnou.
Svět povstává z trosek a agónie,
ale náš domov žije, žije ... žije?