Marné, marné

Co váží
neslyšená slova
ruka nepodaná
radost vynořená z bláta
kulička z minulosti
že jsi taky chtěl jako Anděl
k oblakům
že jsi také chtěl sáhnout lehce
na úsměv…
a ona zatím přeložila
nohu přes nohu
tak dlouze měkce
jedno narození
a ona zatím přeložila
kůži přes kůži
aniž tušila že ti vládne
aniž tušila že ji polykáš
s hlínou na střevíci
s rezatými chlupy a s potem v podpaždí
se všemi záchvěvy

...tolik váží pohyb
co chybí mu
dotek...