Černý páv

Smím se dívat, jak píše stín?
Obrys tužky hladí papír, vyleštěný od světla:
má lampa se stínítkem sýčka jakoby rozkvetla
smím se dívat, jak píšeš?
Stíne, příteli, hubený truvére
tvé poťouchlé prsty hrabou ve strunách
smím naslouchat, je–li v nich poezie?
Snad cítím z nich strach...
Je noc, je noc
smích stínů ti namíchám
budu se smát, vínem kolébat
nebudeš se mnou sám
jsi má jediná moc
ze stínů povolán knězem strachu
černý, černý páv
černý jako já, když píši do zdi
a narážím na slepé květy uspané jedem z kamínku
ode zdi, ke zdi, do zdi.