Brunka

Na bedrech kříž
od útlého dětství
husopaska Brunka

Často od hladu počítá žebra
i hladové krky
Bylo jich devět
harantů
jak schůdků
na rozviklaném žebříku

V osmi letech
kolena nafouklá
jak rudá jablka
od drhnutí podlahy

Do školy jen
když mrazy udeří
v dřevácích
zachumlaná
v šátku chatrném

Zkřehlé račí ruce
zahřívá štěkavým kašlem
To věčné vrzání v břiše
podobné kňučení
toulavého štěněte

Šachty haldy uhlí
ale doma zima
a mapy plísní
v šerosvitu pokoje

Jejich matka
se zády do oblouku
sepnuté knoflíkem zoufalství
Nikdy nepohladí
dlaněmi
v nichž všechen cit
odumřel v neckách
s pyramidami špinavého prádla

Bezmocně křičí
když některé z dětí
uzme skývu chleba navíc
Kráká za vlasy
Zoufalství bez křídel
Zatuchlá chudoba
vanoucí ze všech koutů

Matčin otec coby dítě
si hřával vyzáblé nohy
v gejzíru kravské moči
když dráb odběhl
masírovat býkovcem
jiného pasáčka

Dědictví mizérie
nejméně pěti generací

Tektonické desky bezmoci
hýbou Brunčinou
neduživou hrudí
Oči upřené do prázdna
zastavil čas